Love story in Egypt > Dny poté

1. října 2011 v 6:30 | Haaanííík-Batty Lady |  Deníček
Tak je tu konečně i 12.díl
V tomto díle popisuji jak vypadali dny a jak jsem se cítila nějaký čas po dovolené.


Plakat jsem začala už dva dny před tim, než jsme měli odletět zpět do České Republiky.
I na letišky, v letadle... plakala jsem pořád. Nemohla jsem uvěřit že vše je najednou pryč...
Jely jsme domů nakoupit, odložit tam kufr, vzaly si pár potřebných věcí a jely na chatu kde na nás všichni čekali.
Vyprávěly jsme jim s mamkou všechny ty krásné zážitky.
Ovšem já jsem nikomu o mě a Maradonovi neřekla. Vyprávěla jsem cokoliv, jen ne o něm.
Ví to jen ségra, a pár mích pravých kamarádů o kterým vím, že jim můžu na 100% věřit.
Jenže jsem se docela často musela zvedat ze židle a jít do chaty "jako že si pro něco jdu".
Jistě že jsem si tam nepotřebovala pro nic jít, ale musela jsem se vyplakat.
Pokaždé když jsem šla do chaty, plakala jsem. Nemohla jsem nic dělat. Nešlo to zadržet.

Každý den jsem si pouštěla mp3 kde mi hráli smutné písničky a při tom zavřela oči.
Pořád jsem si přemítala ty chvíle kdy jsme byli spolu. Byla jsem tak šťastná, ale všechno je teď najednou pryč a já jsem tam kde jsem byla předtim.
Více než polovinu dne jsem vždy každý den proplakala.
Tak strašně moc to bolelo u srdíčka.
Jako kdyby vám tam někdo bodl kudlu a nikdo ji nedokáže vyndat kromě JEHO!
Řekla jsem ségře co všechno se tam odehrálo, a ani při tomto vyprávění jsem nedokázala zadržet slzy. Rozplakala jsem se před ní a ona se mě snažila utěšit.
Povídali jsme si o tom celou dobu a já po celou dobu plakala.
Říkala mi že po nějakém čase to bude lepší že si na něj vzpomenu třeba s úsměvem a řeknu si: To byl on kterého jsem opravdu milovala z celého srdce. Ale že teď je to zatim čerstvé.
Pořád jsem jen plakala a zoufale se snažila ani nevím o co. Měla jsem chuť něco roztrhat nebo do něčeho kopnout ale jenom jsem se svalila na postel.

Měla jsem i chuť něco si udělat. Přemýšlela jsem tim způsobem že když skončím tenhle celý život, všechno trápení zmizí. Pitomost, ale v tuc hvíli jsem tak myslela.
Myslela jsem i na rodinu, kamarády... ale zoufalsví bylo silnější a já si opravdu chtěla něco udělat. Nikdy bych nikomu nepřála to zoufalství které jsem v sobě měla já!
Byla jsem často na ostatní hnusná, protivná... Ale cokoliv jsem měla udělat, udělala jsem to bez keců, protože mi přišlo, že nic horšího mě už potkat nemůže než to, že už nikdy nebudu snim.
Když se vrátím k tomu, jak jste se ptali jestli mi odepsal na mou sms co jsem mu napsala večer v den, kdy jsme doletěl\ do ČR... Ano odepsal. Byla to tak krásná smska u které se mi jen slzy koukely po tvářích a já si opět uvědomila že už snim nikdy nebudu.

Možná bych vám i mohla napsat co jsem mu napsala jako první smsku a on mi odepsal.
Psali jsme si samozřejmě anglicky, sem to ale napíšu pochopitelně česky. Pořád si na ty smsky pamatuju. Na ně nejde zapomenout ;)
Já: Ahoj Maradone. Dopoledne jsme doletěli do ČR. Jak se máš? Nevím jak to cítíš ty, ale mé city k tobe byli opravdové a stále jsou. Miluji tě. Ozvy se prosím co nejdřív. Chybíš mi. Hanka.

Maradona: Ahoj Hanko. Chci aby jsi věděla že mé city k tobě jsou skutečné a budou skutečné už navždy. Doufám že se vrátíte do Egypta, protože mi chybíš. Pusu, Maradona.

Plakala jsem při těchto slov a jen stěží jsem mu odepsala že se do Egypta už nevrátíme nikdy. Že pokud letíme na dovolenou, je to vždy na jiné místo.
Dále tady nebudu rozepisovat co všechno bylo v smskách...

KONEC
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš Love Story in Egypt?

Ano, líbí se mi to

Komentáře

1 Denisa Denisa | Web | 1. října 2011 v 15:21 | Reagovat

mohla si to doplnit nějakýma fotkama..ten dlouhý text se mi číst nechce protože tu nejsou ani fotky..by to hezky oživilo text:D:)

2 dipsy-lee-gonzaless dipsy-lee-gonzaless | Web | 1. října 2011 v 17:25 | Reagovat

děkuju;)

[1]: souhlasím, je to moc dlouhé, fotky by to oživily :))

3 Haaanííík-Batty Lady Haaanííík-Batty Lady | 1. října 2011 v 18:26 | Reagovat

[1]:

[2]: Však já nikoho nenutím číst to ;)

4 Paulie* Paulie* | Web | 1. října 2011 v 19:17 | Reagovat

to budu ráda ;)

5 Míša Míša | 2. října 2011 v 18:53 | Reagovat

Krásně napsané, ale smutné, plné emocí.Je mi to líto, taky ted neco takovoho prozivam :(

6 Vendy Vendy | 18. října 2011 v 8:25 | Reagovat

Když mi bylo 17 taky jsem takovou lásku prožívala.. člověk si tím musí projít a vytrpět to..Takových lásek ještě bude..Musíme zatnout zuby a jít dál;)

7 Haaanííík-Batty Lady Haaanííík-Batty Lady | 18. října 2011 v 18:30 | Reagovat

[6]: Bohužel ano.
Bohužel je život takovej...

8 barush-s barush-s | Web | 31. října 2011 v 19:19 | Reagovat

Já takový románek nezažila. Zažívám ho jinak. Jsem nešťastně zamilovaná a cítím plno pocitů, které jsi popsala ty. Snažím se na toho dotyčného zapomenout. SNAŽÍM. Ale nejde to. Bydlí ode mě 4 km, a i tak je to ten nejhorší a nejhezčí pocit v životě. On byl něco jako Maradona. Flirtoval s každou mou spolužačkou (chodili jsme spolu do třídy) a musím říct, že jsem nikoho nemilovala tolik jako on. Pamatuju si, jak mě na "ŠVP" při tmě vyzvedl do vzduchu. Říkal mi : Barčo, Barčo, pojď sem! Za mnou !" Nikdy jsme si pusu nedali. Protože jsme spolu nechodili, ale já se zamilovala do toho chování, jk se ke mně choval. Byl gentlman. Já teď raději přestoupila na gympl. On totiž chodí s jednou holkou a jeho úsměv s ďolíčkama bych vidět rozhodně každý den nechtěla. Byla bych ještě více zamilovaná a ještě více by to bolelo. TeĎ se s tím tak nějak vyrovnávám, ale pořád to bolí. Pořád.
ÚŽASNÝ PŘÍBĚH. ! myslím, že takový románek by chtěla zažít každá i když to potom tak hrozně moc bolí :/ <3

9 terri terri | Web | 2. srpna 2012 v 10:22 | Reagovat

To je krásný..Já letos zažila něco podobnýho, akorát jsem byla tak blbá, že jsem si o číslo neřekla, nic.. Ani nevím kde bydlí, ale prý někde v našem kraji, ale zkoušela jsem ho najít přes facebook a nic :( Občas ještě mám takové ty záchvaty že brečím i ted se mi derou slzy do očí..No jo, za blbost se platí :(

10 Baruš Baruš | Web | 6. října 2012 v 17:39 | Reagovat

Jo,tak to já jsem kvůli němu ještě nebrečela:) Vůbec mi to nejde. Dřív jsem se zařekla že kvůli klukům prostě brečet nebudu a tím pádem mi to něco ve mně asi zakázalo... :) Kolikrát mi ale vyhrkly slzy a chtěla jsem, a měla jsem podobné pocity jako ty.. ty první dny po dovolené jsem si pořád připadala jako že tam jsem a že se tam co nejdřív vrátím,prostě jsem si nechtěla připustit, jakkoliv to byla pravda, že ho už neuvidím, pořád jsem nad ním uvažovala a skoro tři dny jsem s nikým nemluvila,duše pořád tam a tělo tady. A to já jsem ten typ co nevydrží být dlouho smutná..S tím, že si musíš dávat na pusu bacha protože ti všichni rozumí,tak to cítím úplně stejně! Bylo to hrozný, vědět že všichni ví o čem mluvíš. :-D Je fkat, že tyhle pocity tě trhají.. já jsem z toho ještě pořád v hajzlu a to jsou to už skoro tři měsíce...snad to někdy přejde:)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Příběh podle skutečné události:
Love story in Egypt

Jakékoliv kopírování zakázáno!